Na konci roku jsem napsala nadšený článek o zvládnuté turistické výzvě. Abych byla k sobě i k vám férová musím ještě zhodnotit svou druhou výzvu. Tu literární. Jak asi tušíte, nedopadla tak úspěšně jako ta turistická, ale nechci věšet hlavu. Co jsem tedy v loňském roce napsala?
Zhodnocení literární výzvy
Základem výzvy bylo zadání na Wattpadu k napsání dvanácti povídek. Tak, jak to bývá (a určitě to sami znáte) vrhla jsem se do literární výzvy po hlavě. V prvních měsících mi šlo psaní od ruky a mé povídky si můžete přečíst v rubrice Tvůrčí pokusy. Z dvanácti zadaných povídek jsem napsala šest. Ale potom jsem se zasekla a nějak to nešlo dál. Polovina z výzvy sice není tak velký úspěch jako zvládnutá výzva celá, i přesto jsem na sebe pyšná. Jsem moc ráda, že jsem do této výzvy šla, protože mi ukázala, že umím napsat také text na zadání. To jsem dříve nezkoušela.
Kniha stále v procesu
Vedle povídek z výzvy jsem samozřejmě psala také tento blog. Uveřejnila jsem 21 článků obsahujících většinou historky z mého života a tipy na cesty. Má hlavní motivace k psaní je však stále stejná. Tento blog píšu už dva a půl roku a hlavním důvodem k jeho psaní je naučit se psát. To, co se naučím o svém psaní, převádím postupně do své knihy. Jde to pomalu a je to dřina. Na začátku mého snu napsat knihu bylo jedno velké nadšení (tak to tedy bývá u většiny projektů, jinak by asi nebyly), ale také velmi mylná představa, o tom jak náročné to bude.
Myslím si, že jsem od té doby urazila kus cesty. Jak v psaní samotném, tak ve tvorbě knihy. Zjistila jsem, že psaní je řemeslo, a k řemeslu není potřeba mít jen nadšení, ale také nějaké teoretické vědomosti. Absolvovala jsem tři kurzy. Dva z nich u Reného Nekudy a letos jsem už stihla online kurz od Veroniky Matysové. Díky těmto výborným lektorům se v řemesle zlepšuji a stále věřím tomu, že jsem schopná svou knihu dopsat. Jen to asi nebude za původně plánovaný rok. Nevadí. Psaní není (zatím) mou hlavní pracovní náplní a ani jediným koníčkem, ale na knize stále pracuji a pokračuji dál v načaté práci.
Motivace je důležitá
Jsem moc ráda, že mě mé okolí, hlavně můj manžel a maminka, v mém psaní podporují, věří mi a zahánějí mé občasné chmury, kdy si říkám, jestli jsem si nevzala moc velké sousto. Na druhou stranu, před několika lety jsem si koupila olejové barvy, rozmalovala několik malých obrázků a teprve těsně před loňskými Vánoci (takže zhruba před měsícem) jsem dokončila svůj první velký (40 x 50 cm) obraz. Dala jsem si jej zarámovat a visí u nás v kuchyni. Ten obraz je pro mě motivací a připomenutím toho, že své plány dotahuji do konce. I když to někdy trvá déle.
