DONE
Mám hotovo. V neděli jsem dokončila svou celoroční turistickou výzvu. Na konci minulého roku jsem měla pocit, že zanedbávám dva své koníčky turistiku a psaní. Chtěla jsem se namotivovat do dalšího roku a rozhodla jsem se absolvovat dvě roční výzvy. Literární a turistickou. O té literární se dočtete později a jinde, tady je ta turistická.
Zadání výzvy
Pro upřesnění popíšu zadání své výzvy ještě jednou. Rozhodla jsem se našlapat během svých turistických výletů 365 kilometrů. Bylo to málo? Bylo to moc? Proč právě tolik?
Hlavním cílem celé výzvy bylo, že jsem chtěla sebe sama namotivovat k častějším cestám do přírody. Nechtěla jsem svůj cíl přepálit, ani jej podhodnotit. Mé myšlenky ubíhaly nějak takto:
Každý týden se na hory nedostanu, to je mi jasné, ale jednou za čtrnáct dní, to by mohlo jít. V létě ujdu kolem 20 kilometrů, mohla bych zvládnout více, ale v zimě mi stačí kolem deseti a raději se půjdu schovat do tepla. Proč to přehánět, nejsem žádný nabušený mladík, který musí jiným dokazovat, co zvládne. Jsem prostě ženská, která ráda chodí do lesa.
Z těchto jednoduchých úvah mi vyšel základní vzoreček pro stanovení mých cílů. Když půjdu dvakrát měsíčně na výlet o délce patnáct kilometrů, ujdu ročně 360 kilometrů. No a těch pět navrch už nějak dám. Výpočet se mi líbil a podle odchozených výsledků byl tak akorát. Začala jsem v lednu a skončila v prosinci. Ani málo ani moc.
Které cesty, ale do výzvy započítat. Každou procházku v parku? To zase ne. Pro započítání jsem si stanovila minimální hranici délky pět kilometrů a návštěvu přírody. Každý považuje za přírodu něco jiného. Hory určitě k přírodě patří a park za domem ne. (Tímto chci vysvětlit, že ne každá má pětikilometrová procházka byla součástí mé výzvy.)
Turistická statistika
Jak má turistická výzva dopadla? Trocha čísel na vaše hlavy. Snad vás nebudou nudit, ale třeba inspirovat.
Začnu od nejhoršího. Nejhorší měsíc v uplynulém roce byl březen. To si asi pamatujeme všichni. I já zůstala raději sedět doma. Téměř denně jsem se chodila projít do parku a našlapala jsem celkem 72 kilometrů, ale do své výzvy jsem tyto procházky nezapočítala. Nebyla to příroda. Byly to toulky městem. Co jsem zameškala v březnu, dohnala jsem v měsících dalších. Na turistický výlet jsem nejčastěji (vždy čtyřikrát) vyrazila v dubnu, říjnu, listopadu a prosinci. Za každý tento měsíc jsem urazila více než 50 kilometrů (nejvíce v dubnu, to jich bylo 59).
Nejdále od domova jsem byla v Knížecí osadě Kladská u Mariánských Lázní v lednu. Nejblíže k domovu jsem započítala výlety v naší ostravské Přírodní rezervaci Rezavka. Do zahraničí jsem se dostala ještě v únoru, kdy jsem se prošla na rozhlednu Dubová v Jasenové na Slovensku a v září jsem se procházela po hranicích s Rakouskem. Nejvýše jsem vyšplhala na Lysou horu (1324 m.n.m.) a nejdelší výlet měl dvacet kilometrů. Který z výletů byl nejhezčí určitě nejde posoudit, protože všechny byly skvělé a já se hlavně dotala do přírody. Celkově jsem za 33 výletů ušla 373 kilometrů (nešlo skončit v půlce kopce).
Poděkování
Moc děkuji své kamarádce Romaně. Je to moje turistická parťačka, která se připojila k mé výzvě. Sice jsme v roce společně absolvovaly jen dva výlety, ale vzájemně jsme se podporovaly a motivovaly po celý rok. Měla na mě výborný vliv svými výkony. Dokonce mi o měsíc utekla (dokončila výzvu už v listopadu), ale tím mě víc motivovala k dokončení výzvy. Romi, moc díky!
Obecně byl tento rok velmi náročný, ale cesty na hory a do lesů mě udržely v dobré psychické i fyzické kondici. Po předchozích výzvách v minulých letech, kdy jsem si dala za cíl vyšlapat na každou z tisícovek v Moravskoslezských Beskydech, nebo se vyšplhat do učité nadmořské výšky, si myslím, že letošní výzvu jsem si nastavila dobře. Má turistická výzva mi vyhovovala svou délkou i pojetím. Proto si ji zopakuji i příští rok. Přidáte se?
Mé cesty sledujte na mém Instagramu nebo jako hashtagy #365kmzarok2020 a #365kmzarok2021
